Pražský studentský summit 2. (2.číslo)
29. 3. 2009
Pražský studentský summit
Už jste někdy slyšeli o Pražském studentském summitu? Že Vám to nic neříká? A přesto tento projekt funguje již přes 12 let. Je to největší projekt tohoto druhu ve střední Evropě, protože simuluje hned tři modely najednou, a to OSN, NATO a EU, kterých se zúčastnilo přes 500 studentů středních a vysokých škol. V letošním roce jsem se tohoto projektu zúčastnila i já spolu se třemi spolužačkami. Stačilo pouze napsat esej a pak jen čekat, jestli nás přijmou či ne. Naštěstí naše esej byla ohodnocena na výbornou a my jsme se staly diplomaty, kteří budou zastupovat Argentinskou republiku, kterou jsme si vybraly.
Závěrečnému summitu předcházely půlroční přípravy v podobě pěti celodenních přípravných setkání. Na těchto schůzkách jsme se seznámily s ostatními diplomaty v našich orgánech a poprvé zkusily, jaké to je mluvit a obhajovat svůj názor před ostatními. Také nám byla představena agenda, o které se bude jednat na závěrečném summitu. A aby toho nebylo málo, byl pro nás připraven i doprovodný program v podobě lidsko-právního biografu, zajímavých výletů a rétorických seminářů. Já zastupovala Argentinu ve WHO, tedy ve Světové zdravotní organizaci. Agenda pro nás na letošní rok zněla: Uprchlíci a zdravotní rizika migrace, antikoncepce a aditiva v potravinách. První přípravné setkání byl pro mě malinko šok. Všichni okolo mě mi přišli až moc chytří, dokázali se skvěle vyjadřovat, bránit si svůj názor a měli všeobecný rozhled, hlavně co se týče mezinárodních vztahů. Tato jejich informovanost mě vyvedla z míry a přiznám se, že jsem se i ze začátku bála vyjádřit svůj názor před tolika cizími lidmi, kteří mě pozorně poslouchali, na což jsem ze třídy nebyla zvyklá. První nadšení opadlo a jak se blížilo další přípravné setkání, má nálada klesala pod bod mrazu. Abych to zkrátila, po půl roce jsem byla pouze na 2 setkáních, a to na prvním a posledním, a čekala mě závěrečná konference, na kterou jsem se plná obav připravovala.
Den před vypuknutím summitu jsme měly dojednanou schůzku na velvyslanectví Argentinské republiky. Věděly jsme, že celé setkání bude probíhat v angličtině. Pan velvyslanec nás velice mile překvapil. Byl velice ochotný a přátelský. Věnoval nám necelou hodinu, kdy nám ve zkratce vysvětlil postoje jeho země na poli mezinárodní politiky. Toto setkání ve mně opět vzkřísilo zájem o tento projekt, a tak jsem se znovu dala do připravování na závěrečný summit. Nakoupit vhodné oblečení, napsat stanoviska a sehnat si co nejvíce informací o prvním bodu agendy. A již nastal den D. Slavnostní zahájení proběhlo v Obecním domě na náměstí Republiky. Celý den poslouchat projevy významných hostů a ostatních diplomatů bylo malinko náročné a ubíjející, ale všechno se neslo v duchu slavnostní nálady. V hlavě mi utkvěl projev diplomata KLDR, který již při vstupu na pódium všechny přítomné pobavil svým oslovením: ,,Milí soudruzi a soudružky. ´´ Dále se ve svém projevu rozčílil na kapitalistické mrchy ze západu a svoje vystoupení zakončil slovy: ,,Jak se do lesa volá, tak z lesa raketa,´´ což je prý čínské přísloví.
A již tu byl první jednací den, který se konal, jak i následující dny, v hotelu Hilton. Každý výbor byl v jiné místnosti, kde byl daný zasedací pořádek podle regionů. Nás v prvním dni čekal nejpalčivější problém, a to téma uprchlíci a jimi způsobené rizika onemocnění. Jednání se protáhlo až do druhého dne, protože nastaly divoké střety mezi delegáty Íránu a USA. Po celodenním jednání jsme se usnesli na rezoluci, což byl pro nás pro všechny veliký úspěch. Začínala jsem se přátelit s ostatními delegáty a zjistila jsem, že jsou to prima lidi, se kterými si mám co říct, ale kteří se pro mě v rámci jednání stávali sveřepými protivníky. Druhý jednací den byl oživen náhlou krizovou situací na hranicích mezi Súdánem a Čadem. Došlo tu k ozbrojenému střetu mezi súdánskou armádou a jednotkami Evropské unie, které tu chránily uprchlické tábory. Z této oblasti začali houfně utíkat lidé do čadských uprchlických táborů, kde došlo k přelidnění a vypukla tu epidemie cholery. A na nás bylo tuto vzniklou situaci vyřešit ze zdravotního hlediska. Nakonec jsme se dohodli vyslat pomocné týmy a potraviny do dané oblasti. A to tu již byl poslední den, ve kterém jsme se dostali ke druhému bodu agendy - antikoncepci. Tady také došlo k hádkám mezi křesťansky založenými státy a ateistickými státy. Ale jak už to na poli mezinárodní politiky bývá, i tento problém byl vyřešen a byla přijata velice kvalitní rezoluce, která vyhovovala skoro všem.
Tento projekt byl pro mě velikým přínosem a zajímavou životní zkušeností. Poznala jsem skvělé lidi, kteří se dokážou pro něco nadchnout. Zkusila jsem si, jaké je to být diplomatem a jaké je mluvit před cizím publikem a obhajovat si své názory. Po dvou dnech jsem o sobě mluvila běžně v množném čísle, protože jsem stále žila v roli diplomata. Myslím, že můžu říct, že jsem se naučila plno zeměpisných věcí, orientuju se na mezinárodním poli a přesně vím, jak funguje jednací řád v reálné WHO. Tento projekt mě velice nadchnul a příští rok se ho hodlám zúčastnit znova. Pojďte si to zkusit také.
(Jana Minaříková)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář