Pololetní vysvědčení, David Lakron
Pololetní vysvědčení
31. ledna 2012, osudný den v tomto roce pro mnohé studenty. Den, který je pro určité žáky tohoto gymnázia nemilým obdobím naplněným stresem. Jelikož se snaží vytáhnout své známky na poslední chvíli, a pak jsou zklamání z pravděpodobného výsledku. A přitom stačí to nenechat zajít tak daleko.
Podle mého názoru lidé berou známky a celkové ohodnocení až moc vážně. A tak se chci zeptat, proč jsou vlastně známky pro nás tak v životě důležité? Myslím si, že většinou za to může výchova. Rodiče nám už od malička vtloukají do hlavy, ať se dobře učíme, že jednoho dne z nás něco může být. Ale pravda je, že je to pouze den, kdy se předává vysvědčení, nic víc. Není to konec světa. Už se mi hodně krát stalo, že jsem při čtení novin nebo sledování zpráv, narazil na události, kdy děti spáchaly sebevraždu kvůli svému ohodnocení. Nemohl jsem uvěřit, kolik lidí řeší, jaké má známky na vysvědčení. A tak si říkám, co je k tomu vedlo? To mají tak přísné rodiče? Měli až takový nátlak, že ho nemohli unést a rozhodli se s tím vším skoncovat? Přece předávání vysvědčení můžeme považovat za běžný den, nemusíme z toho dělat nějaké drama. Nechci tím nějak naznačit, že známky nejsou důležité, to určitě jsou. Co tím chci naznačit je, že stres a případné deprese kvůli hodnocení, že nevyjde test, zkrátka nestojí za to. Prostě někdy hold nemusíte mít den. Zpráva a poučení, kterou Vám, milý čtenáři, v tomto článku chci předat, by mohla znít nějak takto: „Pokud máte deprese z tohoto dne, tak jste na to možná měli myslet předem a nenechat vše na poslední chvíli.“ Je to smutné, ale je to tak. V závěru článku bych všem rád popřál hodně zdaru a úspěchu v tomto dni, ať na Vás mohou být rodiče pyšní!