Snědla svého partnera (2.číslo)
„Když jsem se procházela po naší škole, byla jsem svědkem fascinující a zároveň hrůzostrašné podívané. Kanibalismus. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že je to na naší škole možné. Slýchávala jsem sice o něčem takovém už dřív, ale brala jsem to jako hloupé žerty. Řeknu Vám, byla jsem šokována.“ Takto se nám svěřovala studentka, která je dnes ve čtvrtém ročníku. A co vlastně viděla? Požírající se partnery. „Nejdřív mu do těla vstříkla jed a pak i trávicí šťávy. Za chvíli bylo po všem a byl vysát do poslední kapičky.“ Vypráví studentka dál, ale to ještě neví, že přišla na daleko horší skutečnost, než je jen požírání pavouka pavoučicí. Každý večer si několik set tisíc párů nohou vykračuje po stěnách. Rozvážnými kroky volí směr své dlouhé cesty za potravou. Připravují se na svou další kořist a na námluvy, které končí víc než odporně. „Jednou jsme s kamarády zůstali ve škole a připravovali jsme akci, která se měla příští den ve škole konat.“ říká student z tercie. „Když jsem se v noci probudil a šel na záchod, tak jsem hrůzou málem zešedivěl. Pavouci. Úplně všude. Na vypínačích, skříňkách, dveřích, stěnách. Úplně všude. Nechtěl jsem se vracet do třídy, protože by se mi kluci smáli, a tak jsem šel obezřetně dál. Když jsem došel až k mušlím, málem jsem se pozvracel. Byli i tam. Nemohl jsem se vyčůrat. Otočil jsem se na patě a vyběhl z toho záchodu a zpět do třídy, kde byl můj spacák. Zde kupodivu nebyli. Zalezl jsem do spacáku a čekal na ráno. Už jsem neusnul, a když jsem to ráno vyprávěl svému kamarádovi, tak mi nevěřil. Nevím, jestli se mi to jen celé nezdálo.“ vypráví student dál. Nezdálo. I já sama jsem zde, se souhlasem pana ředitele, přes noc zůstala a viděla to na vlastní oči. Byla jsem však připravena a tolik jsem se nezděsila. Zjistila jsem, že jde o pokoutníka obrovského, který je zde výrazně přemnožen. Když jsem tuto informaci říkala panu řediteli, prohlásil, že o ničem takovém neví. Zdálo se mi ale, že neříkal tak úplně pravdu. On sám je velkým milovníkem pavouků a vypátrala jsem, že zrovna pokoutníky ve své pracovně chová v teráriu. Ne jen pokoutníky, ale i různé sklípkany a tarantule. Terárii je jeho pracovna zcela poseta. Po mém dorážení nakonec řekl celou pravdu. Jednou mu několik pokoutníků z ředitelny uteklo. Zapomněl totiž zavřít poklop, který je udržoval v izolaci s ostatním světem. Teď si představte, že by ředitel zapomněl zavřít víko některému ze svých sklípkanů.Zdá se, že se tato skutečnost nebude dál řešit. Já osobně si myslím, že taková nezodpovědnost by se trpět neměla.
Komentáře
Přehled komentářů
Celkem by mě i zajímalo, co bys tak dokázal napsat ty..
hahaha
(Zevl, 17. 4. 2009 0:12)heh kéž by to byla pravda... alespoň by byl jeden den volna ve škole... a pavouka bych chytil a hodil bych ho někomu za krk :D paní profesorko pozor...!!
Trapnost nad trapnost?
(Věra V., 23. 4. 2009 22:47)