Třídit? Ano, ale systematicky!
Třídit? Ano, ale systematicky!
Myslím si, že třídění odpadu je rozhodně prospěšná činnost. Jenže nějak jí chybí ten správný řád. Většina z nás má sice doma nějakou tu igelitku, do které schraňuje PET lahve a do jiné zase noviny či sklo. Plechovky, baterie nebo nedej bože biologický odpad už nám ale tolik nejdou. Sem tam se sice najde pár zahrádkářů, kteří udržují starý dobrý kompost, nebo se v modernější domácnosti objeví speciální koš na bio-odpad, kterým se pak hnojí květináče. Plechovky a baterie všeobecně často končí v koši, protože komu by se chtělo nosit to někam do specializovaných kontejnerů, i když si myslím, že tu jednu baterku bychom do práce mohli čas od času odnést. Plastová igelitka na skládce sice něco vydrží, ale baterii vyhrábnou ještě za pár let mimozemšťané.
Pokud bychom si udělali takové malé srovnání, prohlédněme si třeba systém v Rakousku. Prakticky zde nenarazíte na veřejné místo, kde by nebyly kontejnery na plasty, papír, bio-odpad a sklo. Pokud si nebudete připadat trapně, můžete nahlédnout do některého z kontejnerů na směsný odpad a s úžasem zjistíte, že je poloprázdný. Ač se to zdá jako absolutní hloupost, že by někdo používal běžně tyto popelnice, opak je pravdou. Jedete z práce, vedro jak blázen, tak si koupíte v nějaké trafice láhev s pitím. Jenže kolik z nás onu plastovou schránku donese domů v případě, že je prázdná? Téměř nikdo a jako většina jí podobných skončí v obyčejném koši a na skládce. Většina reklamních letáků, které nám tak ochotně nacpou v metro, má podobný osud. Někteří z nás je ani nepřečtou, v horším případě je hodí na zem a v tom ˝lepším˝ skončí opět ve směsce. Na první pohled zbytečnost, takový nepatrný kousek papíru, ale když dojdete ke koši, který je až po okraj plný stejných papírových letáčků, nevím jak vy, ale já si pomyslím že je to demence (podotýkám, že nejsem svatá a svůj zmačkaný letáček nenápadně vpasuji mezi ostatní).
Poslední věc, kterou lze vytknout, by byla bezpochyby motivace. Co nás nutí třídit? Vlastně nic. Je jen málo projektů, které se zabývají recyklací, a ty, které se dostanou přes miliony zbytečností, proniknou buď k malému okrajovému okruhu lidí, nebo k dětem ve školách, které, přiznejme si otevřeně, stejně většinu věcí hází na zem.(Jako studentka vím, co po svých spolužácích uklízím, a to ještě ke všemu patříme k jedné z mála škol, kde máme koše na třídění odpadu.) PET lahve trčící z koše na papír nicméně nejsou raritou. Smutnou pravdou je, že nejsme škola pro nevidomé a řekla bych, že barvoslepostí či negramotností také mnoho mých spolužáků netrpí.A závěr?
Hromada převýší i koruny všech stromů
A až zas pojedeme v pátek domů
Kde že budou paneláky naše?
Co takhle stavět domy z odpadkové kaše!
Když už není kam ji dát…
LUCIE ŽÁČKOVÁ. 2A