Právničina – 1. díl

    Jmenuji se Jim Durall a byl jsem právníkem v anglické pobočce právní firmy Duckle a Duckle. Můj život byl všední a jediné problémy, které jsem měl, bylo posílání alimentů mé bývalé ženě. Jak já ji nenávidím. Ale tohle není příběh o ní, ale o mně a jedné smlouvě vázané krví. Že já blázen jsem na ni přistoupil, ale tehdy to vypadalo, že nahrává mně a mého klienta nic neváže. Jak se říká: Mýlit se je lidské.

xxxx

"Pane Duralle. Je tu paní Eversmová a velmi vehementně se dožaduje vstupu." ozvala se mi v interkomu moje sekretářka.

"Pošlete jí dál." odpověděl jsem jí a začal si připravovat pádné argumenty pro případné námitky k jistým výdajům, ale než jsem mohl vymyslet cokoliv kloudného, rozrazily se dveře. Pravé křídlo dveří zlikvidovalo čínskou vázu za pět tisíc liber, ale že by si toho paní Eversmová všimla? To ne. Nasadil jsem docela dost hraný úsměv a začal ji vítat.

"Paní Eversmová! Rád vás vidím, co pro vás můžu udělat?"

"Nebuďte tak vlídný, pane Duralle. Moc dobře víte, proč jsem přišla. Jedná se o majetek po mém muži, který jste vy a vaše zlodějská firma ukradli!"

Po tomto projevu začala šermovat svojí holí, jako by to byl ostrý meč. Nesnáším tyhle aristokratické rodiny.

"Ale paní Eversmová! Předložili jsme vám všechny účty, takže všechno je tip-top. Nebyl to lehký případ, ale my jsem ho vyhráli a vzali si svá procenta, tak jak to stálo ve smlouvě."

"Vzali jste si třicet procent z dvou set miliónů liber. Já bych tomu neřekla jistá procenta a navíc si nevzpomínám na klauzuli, ve které by se říkalo, že si můžete vzít tolik peněz!!" začala už křičet a bodala do mě svojí holí. Asi si už teď přála mít ten meč nebo dýku.

"Paní Eversmová, paní Eversmová. Vybrala jste si tuto firmu z vlastní vůle a dobře jste věděla o našich smlouvách. Nejsou moc dobře přijímány, ale.." Zvedl jsem prst, abych zdůraznil moji poslední větu, protože paní Eversmová tady už moc dlouho nezůstane. "Ale nikdy jsme neprohráli jediný případ. Máme úspěšnost sta procent!" To už ji uchopili strážní a vlekli ji pryč.

"Moc rád jsem vás viděl, klidně se stavte znova." Jedinou odpovědí mi bylo prokletí.

"Stará čarodějnice." řekl jsem už konečně zavřeným dveřím a klidné místnosti. Byl jsem tak unavený po té čarodějnici, že jsem  zrušil všechny schůzky a pěkně se uvelebil na pohovce se sklenkou martini.

xxxx

To že je někdo se mnou v místnosti, jsem zjistil rychle, ale horší už bylo vstát a nevypadat u toho jako magor. Těch martini jsem vypil asi trošku více, takže když se mi podařilo konečně sebrat a vstát, povedlo se mi rozšlápnout několik skleniček a praštit se do kolene o stůl.

"K čertu." Zaklel jsem a dostalo se mi uchechtnutí, což mi ještě více rozproudilo krev. Otevřel jsem konečně oči a díval se po pachateli takové svatokrádeže v mé pracovně.

Uviděl jsem ho, jak sedí na mé židli, za mým stolem, pije moje martini a čte moje papíry. Povedlo se mi sebrat všechnu důstojnost, co mi ještě zbyla, a vypálil jsem na něj.

"Ehm ... pane. Co tu sakra děláte?!" Jak jsem viděl, moje otázka neměla žádný účinek, protože ten vetřelec se nepodíval ani mým směrem.

Začal jsem postupovat ke stolu a pokukoval po tom člověku. Něco se mi na něm začínalo zdát divného. Pak tu navíc byl ten pach, bylo to něco jako síra, ale to jsem nedokázal tak dobře posoudit, ale to, co se mi na něm zdálo jistě divné, ne-li odporné, tak to byly jeho oči. Možná se tvářily lidsky, ale bylo v nich něco nelidského, skoro zvířecího, ale měl jsem strach, že by to mohlo být ještě něco horšího.

Pohodlně se opřel v křesle, položil nohy na stůl a ležérně se na mě podíval.

"Přišel jsem s vámi uzavřít vaši životní smlouvu. Pokud teda máte zájem, pane Duralle." začal bez dlouhých cavyků.

"Sundejte prosím svoje nohy z mého stolu a vstaňte z mého křesla a pokud vás to nebude příliš obtěžovat řekněte mi, co je to za smrad?"

"Ale jistě. To jsem  byl ale nezdvořák." Zvedl se a přešel do křesla pro hosty.

Já jsem mezitím skoro skočil za svůj stůl.

"A teď si snad už můžeme promluvit." Začal. "Jak jsem už řekl, chtěl bych s vámi uzavřít vaši životní smlouvu."

....Pokračování příště

                                                                                                      (Allen Wolker)

- Tato povídka je rovněž uveřejněna na webovém portálu www.gamepark.cz 703713