Malý politik
Malý politik
Vždy jsem měl problém najít skutečnou osobnost. Jsem vybíravý, možná se jich opravdu mnoho po světě nechodí. Pokud se jedná o ty u koryt, o nich si nedělám iluze. Ale proč tomu tak je, nad tím jsem se zamyslel ve zkratce až dnes.
Politiku vnímám coby boj o moc v rámci společnosti, především však o prosazení svého názoru jejího nejlepšího uspořádání.
V tomto směru se příliš neorientuji, ale například spory týkající se bývalého ministra informatiky, dnes poradce premiéra Fischera, pana Vladimíra Mlynáře, byly silně ovlivněné minimálně z jedné strany. S ohledem na jeho původní osobní vyjádření se divím, že našel odvahu částečně se vrátit. Připomenu jen, že v roce 2007 byl odsouzen za trestný čin, který se nestal. Závěr první: ‚‚Čerstvý a svědomitý politik se raději vzdá svého kréda, chce-li přežít.‘‘
Ale mnoho lidí vstoupilo do tohoto kolotoče s čistými úmysly, proč se neprosadí? To je na tom to nejsmutnější. Ti, kdož mohou být prospěšní, často odborníci, jsou částečně znevýhodněni svým vzděláním. Poznal jsem málo erudovaných osob(ností), které by dokázaly oslovit širší publikum. Závěr druhý: ‚‚Velkým a zavedeným zvířatům se to válí, když mají na každý krok dva poradce.‘‘
Se vším souvisí i nechuť. Kdo má potenciální vliv, má i své vyhřáté křeslo. Dát všanc pracně vybudované postavení, v některých případech ještě více, bych se sám bál. Výsledek je značně nejistý. Obzvláště, když nemám praxi a jich už je tam moc. Závěr třetí: ‚‚Přesila!‘‘
Michal Stanke