Je možno si vybrat?
Je možno si vybrat?
Dle mého názoru je v České republice dostatečný počet celků možných ke zvolení. Avšak když se podíváme i „pod pokličku“, ukáže se, jak bylo číslo zkreslené. Dobrou snahou dostat český lid do obrazu jsou „Otázky Václava Moravce“. Bohužel se zde ukazuje, že kdo chce něco v politice znamenat, musí umět mistrně odbočovat od tématu a vlastně neříct nic kloudného. Samozřejmě ne každý je vybíravý jako já, avšak pojďme si to shrnout. Dvě nejproslavenější strany se navzájem předhání, jak je protivník špatný, a ani jedna z nich si nestojí za velkolepými činy. Holt sliby-chyby. Komunistická strana měla dle mě být zrušena již dávno, přestože jsem hrůzy režimu nezažila. Ale odkazy ze všech stran jsou snad nade vše jasným důkazem. Nejsme-li jako národ tak sklerotičtí, lepší někdy než nikdy. Kdo nám tedy zůstal? K mání jsou nové strany, které ještě nestihly za sebou zanechat žádné ztráty a neslavně se proslavit. Stávající kampaně o milující rodině, ideálním životě a nápravě škod mě zavádí do úzkých. Ocitla jsem se snad v pohádce?
Místo nesplnitelných slibů bych se zaměřila na stále aktuální otázky. Na co bych se při rozhodování zaměřila, napadlo-li by to nějakou stranu? Byla bych pro postavení haly pro Martinu Sáblíkovou, která si jistě zaslouží mít podmínky na úrovni a být více vidět než naši „překrásní“ politici na billboardech. Navíc by se zatraktivnila Česká republika, kdyby se na našem území jezdil světový pohár. A Martina si to bezesporu zaslouží. Ve světě známé záběry Martiny na rybníce při MČR vyvolávají u zahraničních soupeřek až obdivy a úsměvy. Nehází snad tohle i špatný stín na ČR?
Druhým bodem, na který bych se zaměřila, by bylo zrušení státních maturit. Dala bych je napsat politikům, jak by se jim to líbilo – a všem bez rozdílu vzdělání. Nevidím státní maturity jako řešení k pozvednutí školství. Prozatím mi přijdou kolem toho samé otazníky, nikdo si není jistý, jak to bude vypadat, až na organizátory. Dle nich chybí jen detail. Ale detail, zda budu za dva roky skládat maturitu ze dvou nebo tří povinných předmětů a jakých, mi jako drobnost skutečně nepřijde.
Kateřina Návojová