Dítě
Dítě
Dítě. Viděl jsem dítě, jak plakalo mezi troskami domu na pokraji zhroucení. Úpěnlivě plakalo. Nemohlo najít rodiče. Nebyli. Nikdy nebudou. Válka je vzala. Nejničivější válka v dějinách.Do hrůzostrašného rytmu padajících bomb se přidala kakofonie dělostřelectva rozsetého po městě.Plakalo. Jeho pláč zanikal ve výbuších dopadajících bomb. Ticho. Rána a obrovský tlakový úder vymrštil dítě vstříc padajícím troskám domu. Nepřežilo.Je mi špatně. Je mi zle z pomyšlení na to, kolik takových věcí se odehrává dnes a denně v ostatních částech světa.Válka je všemocná, všudypřítomná, ničivá a pustošivá. Popadá mě děs. Strach a hrůza. Prchám, nejdřív jdu s hlavou nahoru. Skláním hlavu a modlím se k bohu. Běžím. Letím. Nechci zde žít.Chci, aby mě bůh ukázal, jakou cestou se mám dát a kam jít…