Cesta svobodou
22. 10. 2009
Cesta svobodou
Od vzniku České republiky se občané stali do jisté míry svobodnými. Ne všem vyhovuje tento smysl svobody. Všichni lidé nejsou stejní, někteří radši dělají, co se jim řekne, nemají nápady a nenesou ani kapku zodpovědnosti. Naopak někteří lidé jsou charakterem vůdčí osobností. Rádi radí, rozhodují o svých „podřízených“. Když se něco stane, pak zodpovědnost nese právě ona osoba.
Snadný příklad se hledá například u fotografů. Mají volbu, mohou pracovat na volné noze. Rozhodovat se, co fotit a pro koho. Nejsou závislí na redakci, nemusí jezdit na akce, které je nezajímají. Nemají to nařízeno, ale musí se uživit. Proto musí být obratní, musí umět s danou svobodou správně naložit. Pak jsou tací, kterým je to buď jedno, nebo chtějí mít jistotu i za méně příznivých podmínek. Pracují-li pod štítkem redakce některého periodika, mají práci a plat jistý. Avšak stane se, že jsou posíláni na akce, kam se jim právě nechce, někdy i v době osobních událostí, různých oslav. Tento fotograf nemůže odmítnout. Samozřejmě se to redakce od redakce liší, ale podmínky jsou podobné. Jen se někde dodržují striktněji. Větší periodika pak mají fotografů víc a funguje mezi nimi jakási výpomoc.
Lidé tak mají na výběr, netýká se to jen uvedeného příkladu. Člověk se může rozhodnout podle sebe, ale musí si danou pozici obhájit nejen vůči sobě, ale i okolí, které od něho něco vyžaduje. Práce na volné noze je obvykle zajímavější, ale začátky jsou o to těžší. Pak již rozhoduje odhodlanost člověka, jeho touha poprat se s osudem. Mnoho nejen fotografů se později uchýlilo do některé z redakcí, neboť poznalo, že je to jednodušší a mělo problémy se uživit. Ale výjimky potvrzují pravidlo, takže… Nic není dané, v současném státě máme právo se rozhodnout.
(Kateřina Návojová, 2.A)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář