Recenze - Marley a já (2.číslo)
29. 3. 2009
Recenze – Marley a já
Pokud jste ještě neviděli novou americkou komedie režiséra Davida Frankela (Ďábel nosí Pradu) v čele s Owenem Wilsonem a Jennifer Aniston, mám tu pro vás krátkou recenzi. Film je natočen podle známého bestselleru amerického novináře Johna Grogana a pojednává o tom, jaká dobrodružství mohou zažít páníčci se svým čtyřnohým miláčkem, v našem případě s labradorem Marleym.
V sobotu 21. 3. 2009 jsme se s rodinou chystali na příjemně strávené odpoledne v kině u ,,odpočinkového“ filmu. Plakát nás nalákal na film plný různých lumpáren a komických situací, které člověk může zažít jedině s malým štěnětem. A to jsme v kině skutečně viděli. Marley je již od začátku pohroma, která nenechá jediný kus nábytku nerozkousaný a ze všeho nejvíce se bojí bouřek. Mladí manželé John a Jenny se po svatbě odstěhují na slunnou Floridu, kde oba získají práci jako novináři. Celkem poklidný život se změní ve chvíli, kdy si přivedou domů malé štěně labradora Marleyho. Svět se začne točit jen kolem něj a stane se z něj téměř nezvladatelný pes, který je dokonce vyloučen z kurzu poslušnosti. Děj také ukazuje na problémy Johna a Jenny plynoucí ze vzájemného soužití, takže film není rozhodně jen příběhem jednoho života rodiny se psem, nýbrž i pohledem do života jedné americké rodiny.
Jak roste štěně v dospělého psa, stárnou i lidi kolem něj, a tak se rodina pomalu rozrůstá. John s Jenny si pořídí postupně dva syny a jednu dceru, John opustí dobře placené místo sloupkaře v novinách a rodina se stěhuje pryč z Floridy.
Podle mě nejhorší částí filmu je závěr. Člověk u takového typu komedií očekává veselý a šťastný konec, ale realita je úplně jiná. Místo toho téměř celý sál vytáhl kapesníčky a málokomu nezačaly slzet oči. Vím, že každý život, i ten psí, jednou končí, ale záběry na ležícího starého psa se smutnýma očima, který dostává smrtelnou injekci, nepovažuji za vhodné. Člověk zažije v životě tolik smutných a nepříjemných věcí, že si chodí do kina odpočinout a chce odvést myšlenky na něco veselého. Proto bych už film nechtěla nikdy vidět, i když některé záběry mě velice pobavili. Některé však bohužel i rozbrečely.
(Aneta Zadáková)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář