Bezbožní Češi? 1. (2.číslo)
Bezbožní Češi?
Nejateističtější národ na světě
Proč Češi patří k nejméně věřícím lidem na světě? Čím je to dáno? Kde se vzala náboženství a proč se k nim dodnes hlásí většina lidí ve světě? Jakou mají náboženství v dnešním světě budoucnost? Jaký je můj vztah ke světovým náboženstvím, čeho si na nich cením a co mi na nich vadí?
Náboženství je pro mnoho lidí ve světě velmi důležité, někteří ho dokonce považují za smysl svého života a zcela se mu odevzdávají. V České republice již není náboženství zdaleka tak rozšířené, jak tomu bylo dříve. Myslím si, že největší podíl na tom nese socialistické státní zřízení, které v roce 1948 zcela převzalo kontrolu nad školstvím, kde omezilo výuku náboženství. Dalším důvodem, myslím si, bylo státní financování, s čímž byla spojena tedy i kontrola nad českými církvemi. Obavy socialistických funkcionářů, že by církev mohla ovlivňovat myšlení a chování lidí, způsobila pronásledování a potlačování veškerých náboženských aktivit.
Po sametové revoluci v roce 1989 byla obnovena svoboda náboženského vyznání, ale podle mého názoru bylo období totality příliš dlouhé na to, aby se rodina v neděli ráno oblékla do svátečního a šla do kostela, jak tomu bylo za dřívějších časů. Tím, že o náboženství naše generace příliš neví, přišlo by nám to mnohdy směšné, někomu dokonce trapné. Někdy je zaměňováno náboženství za sektářství. Informace o působnosti různých náboženských sekt, které často lidi zneužívají, týrají a okrádají, také nepřidají náboženské víře na popularitě, přesto, že se jedná o něco zcela jiného.
Náboženství si lidé vytvořili, protože si nedokázali vysvětlit některé jevy. Víra lidem pomáhala přežít v nejtěžších chvílích v jakékoliv době (ať šlo o války, epidemie, hladomor...), neboť věřili, že jejich ,,Nejvyšší“ je nenechá dlouho trpět.
Budoucnost náboženství vidím rozdílně: v chudém a zaostalém světě, kde lidé doufají v pomoc, je víra mnohdy jediné, co mají, a jinak je tomu ve vyspělém kapitalistickém světě, kde, myslím si, materiální požitky částečně víru nahrazují a je zde tolik jiných lákadel a možností, že náboženství nemá zdaleka takový prostor.
Já sama nejsem věřící a příliš o náboženství nevím, neboť ani moji rodiče neprošli náboženskou výchovou. Tak jako většina Čechů mám asi nejvíce informací o křesťanství (a tudíž i nejblíže právě k němu). Oceňuji častou charitativní pomoc církve a líbí se mi, když se řádové sestry starají o pacienty v nemocnicích.
Naopak nejméně blízké je pro mě islámské náboženství. Vadí mi na něm silné potlačování práv žen.